O sobě

Narodila jsem se v Liberci, kde jsem prožila šťastné dětství a divokou pubertu. Když jsem trochu dospěla, připadalo mi najednou okresní město na severu republiky příliš malé, dlouhé zimy příliš dlouhé, a sníh nepříjemně studený. Přestěhovala jsem se proto víc na jih, do Prahy, kde jsem vystudovala, vdala se za jednoho básníka a porodila mu (vlastně nám) tři děti.

Pak jsem se dlouhou dobu věnovala pouze své velké rodině, která, ač česká, bůhvíproč vykazovala typické příznaky siciliánské rodiny. Divoké, hlučné a nepořádné. Abych přežila, a aby přežili i ostatní členové rodiny, našla jsem si hezkou práci a chodila do úřadů prskat na úředníky „the“ a do ženských časopisů psala fejetony o nemožných a komických figurách, které mnohým připomínaly mého manžela a naše nevychovatelné děti. Ty se naštěstí jako chytré a silné osobnosti brzy osamostatnily, a já měla konečně volnost začít uskutečňovat své bláznivé nápady, které se mi honily hlavou. Sama a na vlastní pěst jsem vyskočila z letadla, a protože se mi ve vzduchu podařilo rozmotat šňůry padáku, minout lesní porosty a hrdě přistát na letišti, troufla jsem si pak ještě sjíždět na raftu neklidné vody a vydrápat se na vrchol Mont Blancu. Bungee jumping jsem si s lítostí odřekla, protože mi to kamarádka lékařka rozmluvila. Strašila mě poraněním páteře, a tak jsem alespoň jednou v životě byla rozumná a rozhodla se pro dobrodružství, které tolik nezávisí na fyzické síle a zdatnosti, a které se dá podnikat i se starými kostmi.

Začala jsem profesionálně zpívat. Kariéra barové zpěvačky závisí hlavně na jejím zajímavém hlase, kterým dokáže upoutat, na duševní svěžesti, která zaručuje schopnost naučit se nové texty a ty staré nezapomínat, na jejím charisma, které bystří posluchači dokáží vnímat, a na ochotě bezmezně plýtvat úsměvy jen tak pro radost sobě i jiným. Zpívání jsem zcela propadla, jsem na něm totálně závislá, a zpívat budu, dokud nedospěju úplně. A když budu mít štěstí, tak dokud mě nepoloží do rakve.